ÚVOD

Nejsevernější částí území Čech, kterou protéká naše největší a nejvýraznější řeka Labe, je oblastí vynikající nejen přírodními krásami, ale i svým strategickým významem. Její údolí tvoří od severu vstupní bránu do našeho vnitrozemí a jižní vyústění údolí otevírající se do rovinaté plošiny od Litoměřicka k Roudnicku, nese od nepaměti geografické pojmenování PORTA BOHEMICA. Tudy vstupovali na naše území od pravěku nové etnické proudy obyvatel, aby si podmanily stávající usedlé obyvatelstvo. V běhu času pak z části s původními obyvateli splynuli, nebo byli posléze vytlačeni nově přicházejícími kmeny z prostorů východní Evropy. Labe bylo již tehdy významnou dopravní cestou, která postupem času stále více skýtala možnost rozvíjení obchodu a tím i rozkvětu celého tohoto regionu. V době válečné, bohužel dosti časté, tudy vojska přicházela a odcházela a též sebou vlekla bohatou válečnou kořist ve vnitrozemí dobyvatelem získanou.

O strategickém významu této oblasti svědčí již v 9. století opevněné sídlo slovanského kmene Ďáčanů, obývajících uzavřenou labskou kotlinu u ústí řeky Ploučnice. Dále pak českými Přemyslovci vybudované pomezní hrádky tvořící již v ranném středověku strážní obranný řetězec českého státu. Zvyšující se objem obchodu a zavádění cel vytvořily podmínky pro vznik správních středisek tvořících základ významných měst při vodním toku. Vedle vodní cesty vznikaly postupně další dopravní spoje, které se vyvinuly z pravěkých obchodních stezek. Stezky se měnily v silnice a˙vznik železnic urychlil rozvoj měst z kterých se staly významné dopravní křižovatky. Na vodním toku vznikaly rozsáhlé přístavy. Nejseverněji to bylo dvojměstí Děčín a Podmokly nazývané perlou Českého Švýcarska a Ústí nad Labem s významným hradem Střekovem. Krajina zde vždy vynikala nevídanými přírodními kráskami jejíž neodmyslitelnou kulisu tvoří romantické útvary skal labských pískovců.

V odvěkém toku času se i zde odehrávaly dramatické děje postihující bez rozdílu veškeré obyvatelstvo. Vyjímkou nebyla ani doba zdánlivě nedávná, kdy rok 1938 přinesl současně mnohým utrpení, nezměrné zklamání, zhroucení víry ve vlastenecký ideál a jiným naopak opět klamný pocit splnění problematických tužeb a zdánlivého štěstí. Byla to doba proklínaná i˙oslavovaná. V následujících řádcích se pokusíme zavzpomínat kam až sahá naše paměť s vědomím, že od dramatického podzimu 1938 do dnešních dnů uplynulo již šest desítek let. Běh dějin se od té doby ve světě vyplnil řadou dramatičtějších událostí s mnoha krvavějšími efekty násilí a všichni se stali apatickými s mylnou představou, že si tak uchráníme vůči nim duševní rovnováhu.

Jaká je tedy naše paměť, co o tom krutém podzimu 1938 dosud víme a jaká byla opravdu skutečnost. Pokusíme se využít faktickou bohatost výpovědí, uplatníme potřebnou střídmost a˙zdrženlivost a zdržíme se i jakýchkoliv analogií, zejména těch povrchních a levných, usilujících o jednoznačné odpovědi. Nebude v silách nikoho podat s přihlédnutím k současným možnostem vše postihující popis dějů, které se odehrály ve zdejším prostředí. Tedy jako dnes se lidé vzájemně odlišovali nejen národností, ale především svými názory, zvyklostmi, možnostmi, ale i přáními, tužbami a též sociální a itelektuální úrovní. Tak jako i tehdy celková atmosféra v tehdejším našem pohraničí osudového podzimu 1938 byla výslednicí mnoha dějů a procesů odehrávajících se v˙dobách předchozích. V nástinu se příslušná pasáž pokusí tyto souvislosti stručně přiblížit.

Hlavní pozornost bude tedy v publikaci věnována přípravě obrany tohoto regionu v případě napadení, což měla účinně zajistit výstavba opevnění.

Při uvádění místopisných názvů je skutečností, že naprostá většina měst, obcí a míst v našem tehdejším pohraničí měla v roce 1938 pojmenování české i německé, vyjímečně pouze německé. V textu jsou uváděna jména česká, některá vzniklá až v roce 1945. V závorce jsou pak uvedena též tehdejší jména německá.

Tato publikace je výsledkem snah širšího kolektivu a vděčí za svůj vznik bádání v archivech, odborné literatuře a náročného zjišťování fakt a skutečností nejen v terénu, ale též u dosud žijících pamětníků. Za možnost využití těchto výsledků a podkladů a dobrou spolupráci je nutno poděkovat zejména kolegům z Klubu vojenské historie v Praze. Jsou to pánové: Beran, Hamák, Hřídel, Krchov, Škoda, Vondrovský a Zeman. Dík patří též pamětníkům a jejich příbuzným panu Štolcovi z Mladé Boleslavi a rodině pana Brůny z Prahy.

Za aktivní podporu nutno poděkovat i Okresnímu muzeu v Děčíně.