ÚVOD
V průběhu druhé poloviny 19. století probíhala na severovýchodě habsburského soustátí v prostoru Haliče intenzivní výstavba pevnostních objektů, která měla zvýšit obranyschopnost monarchie na hranici s Ruskou říší. V rámci této činnosti zde vyrostly dvě rozsáhlé pevnosti - Krakov a Přemyšl, které se společně s jadranským válečným přístavem Pula staly jedinými řádnými fortovými pevnostmi na území Podunajské říše, a dále řada opevněných předmostí na důležitých řekách, opevněných strážnic a dalších drobnějších fortifikačních objektů. I když tato fortifikační výstavba probíhala mimo přímý rámec českých zemí, bylo přesto naše území s Haličí v mnoha směrech úzce spojeno. Prostor Haliče totiž bezprostředně sousedí se severní Moravou, kde byla až do roku 1885 udržována v činné službě pevnost Olomouc, která měla v případě potřeby plnit funkci centra týlového obranného postavení za pevností Krakov. Velice podstatné byly pro vznik haličských fortifikací rovněž finanční prostředky vybírané v českých zemích na daních, stejně tak jako byl zcela zásadní podíl plzeňských Škodových závodů na jejich vyzbrojování. Je přirozené, že v mnohonárodnostní armádě habsburské monarchie hrály významnou roli kontingenty vojáků odváděných z českých zemí ke všem druhům zbraní a služeb; nelze se tedy divit, že je bylo možné nalézt rovněž v posádkách haličských pevnostních objektů. Zastoupení vojáků z českých zemí se v Haliči pochopitelně dále zvýšilo po mobilizaci rakousko-uherské branné moci na počátku první světové války a mnozí z nich se zúčastnili rozsáhlých bitev, které zde v letech 1914 a 1915 svedla vojska Ústředních mocností s ruským nepřítelem.
Ze všech těchto důvodů si oblast Haliče a zejména obě vybudované fortové pevnosti zaslouží i dnes pozornosti našich čtenářů. V řadách českých rodin ostatně nejsou výjimkou dodnes pietně uchovávané zažloutlé fotografie a různé dokumenty z pozůstalosti po prapředkovi, sloužícímu za první světové války například v pevnosti Přemyšl, kde prodělal obě obležení a odkud se dostal do ruského zajetí, aby se po dalších životních peripetiích vrátil s ruskými legiemi. V pevnosti Krakov se lze zase až do našich dnů poměrně hojně setkat s pancéřovým materiálem, který sem na sklonku 19. století dodávala plzeňská Škodovka. Dochované stavby bývalých pevnostních objektů habsburské monarchie na dnešním území Polské republiky zcela jednoznačně dokumentují, že staré mocnářství nebylo žádnou směšnou karikaturou, známou většině českého národa jen z populárního humoristického díla Jaroslava Haška, nýbrž významnou evropskou velmocí, která podnikala zásadní strategická opatření k obraně svého území. Pro tyto účely disponovala vysoce profesionálními fortifikačními odborníky, vyspělým průmyslem i značnými finančními prostředky. Výsledkem této činnosti se stala precizně vybudovaná gigantická stavební díla, dodnes udivující svou dokonalostí. I dnes zde proto musí překvapený návštěvník smeknout před technickou vyspělostí a umem našich předků, kteří s velkým úsilím zabezpečovali vzdálené hranice své vlasti.
Úvodní teoretická část tohoto díla, pojednávající o vývoji pevnostního stavitelství v průběhu 19. století na území habsburské monarchie, přímo navazuje na první svazek edice „Pevnosti“, který obecně analyzuje úlohu fortové pevnosti v dějinách opevňování. V této publikaci rovněž čtenář nalezne slovníček odborných výrazů z problematiky pevnostního stavitelství 19. století, které jsou hojně používány rovněž v textu tohoto díla.
Věřím, že tato první souhrnná práce, kterou dostávají čeští čtenáři k problematice rakouské fortifikační výstavby v Haliči do rukou, je zaujme a podnítí k případné osobní návštěvě popisovaných objektů.
Za pomoc při vzniku tohoto díla děkuji panu dvornímu radovi Dr. Peteru Brouckovi z Válečného archivu ve Vídni, dále panu dvornímu radovi Prof. Dr. Manfriedu Rauchensteinerovi z Vojensko-historického muzea ve Vídni a Waldemaru Brzoskwiniowi z Krakova, jakož i svým přátelům Zdeňkovi Bauerovi, Vladimíru Francevovi, Ing. Ladislavu Hofbauerovi a Janu Šmídovi z Prahy.

© Dr. Vladimír KUPKA 1999