
PŘEDMLUVA K ČESKÉMU VYDÁNÍ
V září roku 1999 se na mne obrátil Ing. Jan Škoda s dotazem, zda bych se nechtěl podílet na přípravě vydání „československého Denkschriftu“ - Pamětního spisu o československém stálém opevnění, který teď leží před vámi. Protože se stal Denkschrift v průběhu posledních desetiletí pro českého zájemce o pevnostní problematiku doslova legendou, cítil jsem se být jeho nabídkou poctěn. Zároveň jsem si však uvědomoval nejrůznější úskalí, s nimiž se budu muset potýkat, jestliže se rozhodnu na jeho nabídku ke spolupráci kladně odpovědět. Tím nejmenším problémem paradoxně bylo zajištění kvalitních výkresových a fotografických předloh originálního Denkschriftu. Druhé dva úkoly, o něž jsem byl žádán, byly již podstatně složitější. Měl jsem se totiž zhostit napsání předmluvy a komentáře (formou poznámek) k jednotlivým kapitolám. Po pečlivém zvážení svých momentálních možností jsem na učiněnou nabídku odpověděl kladně. Vzápětí mě čekalo těžké rozhodování, do jaké míry vlastně mám text Denkschriftu poznámkami opatřovat a jaký postup zvolit. Mohl jsem se zaměřit na všechna, třeba i jen nepatrná opomenutí, chyby a omyly, na něž v textu narazím, úzkostlivě se držet současné české fortifikační terminologie a jakákoliv vybočení ihned korigovat a opatřovat poznámkami, stejně jako všechna ideologicky zabarvená tvrzení a protičeské výpady, jež se zejména v první, převážně textové části práce, poměrně často vyskytují. Druhá možnost, pro niž jsem se nakonec po zralém uvážení rozhodl, byla napsat k celé práci poměrně rozsáhlou předmluvu a při zpracování poznámek k textové části i k obrazovým přílohám se již soustředit výhradně na nejkřiklavější omyly a pochybení. Tedy na ty údaje, jež by při ponechání bez komentáře významným způsobem zkreslovaly vypovídací hodnotu práce. Pro toto řešení jsem se rozhodl zejména proto, abych maximálně zachoval původní ráz Denkschriftu a neodváděl čtenáře neustálými poznámkami od jeho obsahu. Tam, kde to bylo jen trochu možné, jsem se navíc pokusil provést přesné určení objektů, jež figurují v obrazové příloze, a to ať již ve výkresové dokumentaci, nebo na fotografiích............
Díky Ing. Janu Škodovi a celé řadě spolupracovníků se tak nyní, dvě desítky let po vydání samizdatovém, konečně dostává do rukou naší veřejnosti československý Denkschrift, a to v podobě více než důstojné, o níž se autorům prvního českého vydání mohlo jen zdát. Zájemci o problematiku československých fortifikací z let 1935-1938 se tak mají možnost konečně seznámit s publikací, na niž se všichni odvolávají a přitom ji jen málokdo skutečně zná. To by se nyní mělo konečně změnit. Doufám, že i vy zakusíte alespoň částečně onen zvláštní pocit objevování a nalézání odpovědí na své otázky, jaký jsem měl při prvním čtení Denkschriftu před mnoha a mnoha lety já a který dodnes nezmizel. Když otevírám jeho stránky, prohlížím výkresy a fotografie, jsem znovu v oněch dobách, kdy jsme toho, v porovnání s dneškem, o našem opevnění mnoho nevěděli. O to větší však bylo naše nadšení a touha po poznání. Mnohým z nás jedno i druhé vydrželo až do dnešních dnů.


|
Když v roce 1980 dokončili pan Josef Krásný, Ivo Vondrovský a Lubomír Aron spolu s kolektivem spolupracovníků samizdatové vydání československého Denkschriftu, připojili na závěr strany s jeho obsahem následující větu: „Děkujeme touto cestou všem nadšeným amatérům, kteří se podíleli na vzniku českého překladu tohoto základního díla o čs. fortifikacích z let 1935-1938“. Dnes, s odstupem dvou desetiletí nezbývá, než ji znovu zopakovat. Kromě poděkování mnoha bezejmenným spolupracovníkům bychom velice rádi vyjádřili své díky za pomoc i dvěma našim zahraničním kolegům, kteří se významně zasloužili o to, abyste československý Denkschrift dostali do rukou v takové podobě a kvalitě, jaká před vámi právě teď leží. Jsou to plukovník Manfred Kehrig, ředitel Bundesarchivu-Militärarchivu ve Freiburgu im Breisgau, a brigádní generál americké armády ve výslužbě Raymond E. Bell, Jr, z Vojenské akademie ve West Pointu.
komentář © PhDr. Eduard Stehlík, Praha 1999 / překlad © Dr. Vladimír Kupka, Praha 1999