Ze strategického hlediska nepředstavoval Šluknovský výběžěk v druhé polovině třicátých let natolik významné území, aby bylo nutné v tomto prostoru budovat stálá opevnění. V případě válečného konfliktu by hrozilo bránícím se jednotkám v takto vklíněném území mezi nepřítele, že se v krátkém čase dostanou do naprosté izolace.
Ženijní důstojníci vytyčující místa budoucích pěchotních srubů těžkého opevnění (1936) a v následujícím roce souvislé linie lehkého opevnění se opřeli o členitý terén hlouběji ve vnitrozemí, přibližně na čáře: Dolský Mlýn - Srbská Kamenice - Studený - Křížový Buk - železniční stanice Jedlová - Nová Huť. Zde říčka Kamenice a v návaznosti Chřibský potok protékají hlubokými, těžko průchodnými kaňony, skýtajícími naprosto ideální přírodní překážku. U obce Studený se ráz krajiny přechodem do Lužických hor zmírňuje, nicméně i zde hornatý a zalesněný terén poskytoval ty nejlepší podmínky pro obranu.
V celé této oblasti se dalo vyloučit hromadné nasazení těžké obrněné techniky nepřítele a to především pro nemožnost rozvinutí těchto bojových prostředků do šířky. Zde by byly odkázány pouze na omezenou průchodnost místních komunikací. Výjimku tvořil snad jen 300 m otevřený úsek u obce Studený, který však byl dostatečně zabezpečen protitankovými zátarasy tzv. rozsocháči a dvěma protitankovými kanóny ráže 37 mm.
Dle vlastního dlouhodobého průzkumu v terénu jsem měl možnost přesvědčit se na exponovaných místech u Srbské Kamenice, Studeného, Křížového Buku a u Nové Huti o dostatečně budované hloubce obrany, kde kromě 1. a 2 . sledu objektů lehkého opevnění bylo postavení Strážního praporu XXII vyztuženo také polním opevněním (místy do hloubky až 1 km).
Vážné nebezpečí pro obránce tohoto svěřeného úseku představovalo nasazení bojůvek ordnerů z týlu a proto byl v průběhu mobilizace celý operační prostor této jednotky uzavřen a přísně střežen. Dle vzpomínek pana J. Šlejhara (jehož bratr pracoval na výstavbě zdejšího opevnění), byl v době mobilizace vyhlášen přísný zákaz vstupu civilnímu obyvatelstvu k obrannému postavení pod hrozbou zastřelení.
V tomto svazku dáváme čtenáři mimo jiné též nahlédnout do částí dochova ných dokumentů (denních rozkazů) Strážního praporu XXII v podobě s jakou se s nimi mohli seznámit velitelé různých stupňů tohoto praporu. Čtenář si po přečtení této brožury udělá lepší představu o úsilí věnované přípravám obrany a o možnostech uhájení tohoto svěřeného úseku.
Našim záměrem bylo vycházet především z historických dokumentů VHA v Praze, nezkresleně popsat stav událostí jaký zde ve skutečnosti byl a tímto uvést i na správnou míru některé chybné informace publikované v minulosti o této oblasti.
