Vážení přátelé,
jak z názvu tohoto díla vyplývá, je tato publikace bývalému československému lehkému opevnění ležícímu v západní části dnešní České republiky a nazývanému proto „Plzeňská čára“, jehož výstavba se uskutečnila ve druhé polovině třicátých let dvacátého století. Kromě toho je zde rovněž pojednáváno o dalších průbězích opevněné linie, které s Plzeňskou čárou úzce souvisely a které vojáci nazvali „Připojení na Blšanku“ a „Toužimské příčky“, jejichž výstavba se několik let plánovala, ale nakonec se své realizace nedočkala. Autoři chtějí u příležitosti 70. výročí zahájení této pevnostní výstavby v západních Čechách připomenout méně známé skutečnosti a vzpomenout památky všech obětí vynaložených za samostatnost a svobodu Československé republiky.
Smyslem vzniku této publikace je pak podat obraz doby před budováním opevnění, během jeho výstavby a konečně také jeho další osudy až do nedávné doby. Prezentované údaje pro tento účel vycházejí z dokumentů uložených v okresních archivech, Vojenském ústředním archivu – Vojenském historickém archivu České armády v Praze, ale také z rozhovorů a zápisů s pamětníky i z některých kronik obcí dotčených blízkou linií lehkého opevnění.
Částmi těžkého opevnění, které nebylo na západních hranicích s Německem postaveno, se tato publikace zabývá jen velmi stručně, protože o těchto stavbách a o ŽSV (ženijních skupinových velitelství) VIII Domažlice a ŽSV IX Most, která měla tyto stavby na starosti, je velmi podrobně pojednáno v 18. svazku této edice „Pevnosti“ na straně 241 – 253.
Rovněž částmi zkušebního a cvičného lehkého opevnění se tato publikace zabývá výhradně v rozsahu několika postavených objektů vojenského výcvikového prostoru „Jince“.
Je třeba také připomenout, že zpočátku – především před rokem 1989 - nebylo jednoduché získat pro západní a jižní hranice státu hodnověrné informace o tomto největším stavebním díle z období první republiky. Proto jsou v tomto díle tvrzení doložitelná dokumenty z VÚA-VHA Praha přibližně ohraničena rokem 1954, zatímco u informací týkajících se mladší doby se jedná již jen o místní nálezy. Co se týče archiválií získaných v okresních archivech, zde platí ohraničení přibližně koncem roku 1940.
Poznatky z obecních a městských kronik jsou zpravidla velmi individuální. Mnoho kronik však bylo ztraceno, někdy i pro období 1945-1989. Navíc v mnoha obcích s německy mluvícím obyvatelstvem, které byly v říjnu 1938 zabrány Německem, se přestaly kroniky vést, což bylo po mnichovské dohodě bráno jako výraz odporu proti nařízení bývalé československé republiky.
Dnešní poznatky o bývalém československém opevnění použité v této publikaci byly získávány dlouholetou snahou a spoluprácí neprofesionálních historiků, z větší části sdružených v nejrůznějších klubech zabývajících se vojenstvím a jeho dějinami.
