Státní silnicí od německých hranic směrem na Prahu projíždějí denně tisíce vozidel, která po poměrně úzké komunikaci kličkují mezi složitým a zdánlivě nepřehledným komplexem cihlových zdí a příkopů. Jen tato skutečnost většině z projíždějících ukazuje na původní pevnostní funkci Terezína, aniž by se však dalo letmým pohledem z vozidla či při krátké zastávce rozpoznat, jak vlastně jeho opevnění fungovalo.

Když v roce 1972 vydalo Severočeské nakladatelství v Ústí nad Labem pouhých 1300 výtisků prvního vydání knihy A. Romaňáka Pevnost Terezín, dostalo se do rukou veřejnosti souhrnné dílo o problematice Terezína jakožto habsburské pevnosti, které do té doby v české bibliografii citelně chybělo. Pečlivým studiem archivních dokumentů a stavebních plánů se zde autorovi podařilo předvést pevnost nejen z historického, ale i stavebního a technického hlediska. Před překvapeným čtenářem se otevřel nový svět třistaletého vývoje bastionového způsobu opevňování, který právě na českém území v pevnosti Terezín vyvrcholil a zároveň skončil. Kromě několika odborníků snad dnes již nikdo netuší, že na našem území leží doslova světový unikát. Francouzská inženýrská škola v Meziéres, na jejíchž myšlenkách a projektech je Terezín postaven, vlastně nedostala v samotné Francii - přesycené staršími pevnostmi maršála Vaubana - žádnou šanci na skutečnou realizaci svých návrhů. Naopak habsburská monarchie, která koncem 18. stol. horečně doplňovala svůj obranný systém na severní hranici, dokázala meziérské myšlenky zužitkovat beze zbytku. Tak došlo k paradoxu, že nejdokonalejší francouzská pevnost 18. století leží na území Čech.

Bohužel všechny tyto fortifikační unikátnosti Terezína leží v hlubokém stínu jeho tragické historie z let 2. světové války, na kterou je též úzce zaměřen Památník Terezín i Muzeum ghetta. Dodnes však není v Terezíně dána turistům prakticky žádná možnost, aby se s pevnostní historií města detailněji seznámili. Maličký náklad jediné odborné publikace z roku 1972 velice rychle zmizel a dalších 22 let uplynulo, aniž by pulty obchodů s knihami spatřilo její následování. S ohledem na všechny tyto skutečnosti je proto více než chválihodné rozhodnutí nakladatelství FORTprint ze Dvora Králové n.L., vydat druhé upravené vydání knihy Pevnost Terezín doktora Romaňáka. Věřím, že se dnes najde již více nadšených zájemců, kteří ocení obrovské a důmyslné dílo, postavené v severních Čechách během pouhých jedenácti let na obranu proti pruskému nebezpečí. Snad si konečně i některá oficiální instituce uvědomí, že Terezín není jen součástí historie 2. světové války, ale též skvělým dvousetletým svědectvím technické vyspělosti a odhodlání našich předků ubránit svou vlast. Lze jen doufat, že se v dnes armádou opouštěných objektech terezínské pevnosti najde místo i na skutečné pevnostní muzeum.